Za rok budeš asi jinde a s někým jiným. Ale je jasný, že to každý prožívá jako tu pravou, jedinečnou a osudovou lásku. Vždy to bolí a vždy nesnášíš kecy ostatních, že bude líp a že ta pravá přijde, protože ty přece víš, že tu pravou máš teď a ona najednou není a ty jí chceš. Pak začneš hledat chyby v sobě a jí omlouvat (vždy je chyba na obou stranách), přestáváš vše vidět objektivně a užíráš se. Z životních zkušeností ti můžu poradit, ať nic neřešíš a nedolézáš za ní. Píšeš i o žárlivosti, ta dokáže spoustu vztahů zničit, zvlášť pokud to je taková ta nesmyslná, prudící žárlivost. Nech jí být, nepiš jí, nevysvětluj a zabav se třeba autem. Pokud si potřebovala od tebe odpočnout, a ty jí budeš psát a nahánět jí, jen to zhoršíš. A pokud tě už nechce z jakýchkoliv důvodů, tak to psaním nezachráníš, kdyby ses na hlavu stavěl. Uvidíš sám, jestli se ti sama ozve a bude tě chtít vidět, pokud jo, pak máte šanci to zachránit, pokud ne, život fakt jde dál. A jsi na tom dobře, až ti bude 40 a budeš mít podobný problém a budeš ženatý, a mít děti a majetek, pak si řekneš - kurva teď mám fakt problém a pak teprve budeš mít hlavu v pejru a s úsměvem vzpomínat na první lásky, kdy ti bylo 20,22. A věř, že to tak v životě chodí a je.

Takže hlavu vzhůru a neužírej se, fakt to jen zhoršíš a žádná holka nemá ráda pohled na smutnícího, ufňukanýho zoufalce, ani ta tvá, ani žádná budoucí...